Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všem příznivcům moderního technického deathu doporučuji k pozornosti toto EP anglánských kovoobráběčů z Kentu. FOREBODING ETHER jsou pro mne na poli ostrovního death metalu jedním z nejzajímavějších příslibů do budoucna. Velmi dynamické kompozice, kterým krom matematických šmodrchanců nechybí ani cit pro zajímavé progové vyhrávky a melodie, jsou u podobných úderek spíše výjimkou než pravidlem. Většina skladeb se snaží maximálně demonstrovat technickou úroveň muzikantů, kytaristé tu v každé skladbě sypou jeden motiv za druhým, nemají však tendenci překročit tu míru, kdy by svými prstolamnými postupy a změnami rytmu překročili určitou mez stravitelnosti.
Vokály jsou pevně usazeny do hrdel zpěváka Dava a baskytaristy Olliho ve dvou výtečně zvládnutých polohách. První je vysoce položený skřetí vřískot a druhý má blíže k death metalovému silovému lomozu. Ve zvuku i ve výkonech je trochu zadupaná baskytara, ale to ve výsledku zas tak nevadí. V ostrovním království se zrodila kapela, od které lze ledasco očekávat. Technické výkony sice nejsou vše, u FOREBODING ETHER je však již nyní rozpoznatelný talent skládat zajímavé kompozice na poli technického death metalu, aniž by vás výsledek nudil. Už teď jsem hodně zvědav na plnohodnotnou desku.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.